Nejsevernější (whisky) bar na světě, aneb pušku si odložte na chodbě

Longyearbyen je nejsevernějším městem světa. Naleznete ho na Špicberkách a, stejně jako v minulosti, se jedná o výchozí bod mnoha expedic a zároveň i o starobylou hornickou kolonii. Tato kombinace a nárůst turismu v posledních letech zapříčinily poptávku po dobrém baru, a tak na hlavní třídě vznikl v devadesátých letech  legendární Karlsberger Pub. V neformálních statistikách se o něm mluví jako o jednom z deseti nejlepších barů na světě, ale ve zcela formálních statistikách se jedná o jeden z barů s nejširší nabídkou destilátů a konkrétně i whisk(e)y. To vše stačilo k tomu, když už mě osud do těchto končin zavál, abych Karlsberger navštívil.

Malý nenápadný prostor, vyzdobený s úctou k místním horníkům, kteří tvoří největší část návštěvníků, se ukrývá na hlavní „třídě“ města v jeho samém středu. Milá a hlavně hřejivá atmosféra vás vtáhne a oslní. „Tu pušku si musíte nechat na chodbě,“ přivítala mě servírka s úsměvem a já s pochybnostmi odložil, v těchto polárních končinách nezbytnou, zbraň na cestě k toaletám. Lehce mě uklidnilo, že nebyla první. Vrátil jsem se zpět na vyvýšenou stoličku a s údivem koukal na plné regály láhví. Skotské, irské, japonské i americké whisk(e)y zabíraly třetinu obrovského baru. Celkově několik set druhů. Zásoby baru jsou i s ostatními druhy lihovin cca 15 000 litrů, protože zásobování je velmi složité a řada zdejších lahví je doslova raritních. To se dozvídám, když si, u skleničky patnáctiletého Glenfiddicha, povídám s příjemnou barmankou Marií. „Většina cizinců je stejně překvapená jako ty, když sem vstoupí,“ vrací se k mému údivu slečna za pultem. „Nikdo by tu nečekal takový bar!“ V tom jí dávám za pravdu.

Mezi láhve, které mě zaujaly a ten večer jsem je, na zdar naší expedice,  ochutnal, patřila například pětadvacet let stará Balvenie – triple cask. Tato úžasná medověovocná whisky s chutí vanilky a vůní tabáku a sladu z mé oblíbené palírny ve Speysidu mě nezklamala. Následně jsem se pustil pro mě do méně známých vod a, v zastoupení Martiny, si podal láhev Old Malt Cask z Glenburgie Distillery (20 let stará, vypálená v září 1989). Byla to jedna z 272 uvolněných láhví. Voněla velmi svěže po letním ovoci a toustech, což bylo v kombinaci se sněhem, a teplotou za oknem baru hluboko pod nulou, velmi povzbuzující. Ale zajímavostí, které se běžně v barech nepotkávají, tam bylo nespočet. Ty jsem si ovšem nechal na příští návštěvu a pár jich pouze, bohužel jen mobilem, vyfotil.

Je skvělé, když v mrazivé divočině narazíte na ostrov tepla, lidství a dobrého pití. Pokud se na Špicberky vydáte, tak tento pub nesmíte vynechat. Já doporučuji a Marie se na vás určitě těší. Třeba ji překvapíte tím, že nebudete překvapení.