O svatém Patrikovi a blížícím se svátku
Blíží se opět 17. březen, den na který připadají oslavy svatého Patrika – patrona Irska.
Den, kdy na celém světě povstanou Irové, „Iromilové“ i anonymní alkoholici. Den, kdy se vše zbarví do zelené a pijí se hektolitry Guinnesse. Ta všudypřítomná zelená ovšem není historicky barvou svatého Patrika. Jeho barvou byla ve skutečnosti modrá. Nejen, že bývá zobrazený v modrém hávu, ale i král Jindřich VIII. použil modrou barvu jako pozadí pro irský symbol harfy. Zelená barva se Irsku začala přisuzovat až později a sílu nabrala v souvislosti s hnutím za nezávislost.
Svatý Patrik byl mnich a misionář, který na sever, někdy v pátém století, dorazil z římské Británie. Podílel se výraznou měrou na pokřesťanštění Irska a stal se mezi lidmi velmi populárním. Zajímavé ovšem je, že do Irska vůbec dorazil, protože jako malé dítě byl k Irům unesen a roky zde vězněn jako otrok. Po pár letech ze zajetí utekl a stal se ve Wallesu duchovním. Ovšem osud ho nasměroval zpět na zelený ostrov a tak se vrátil ke svým věznitelům s „chlebem“ místo kamene.
Čas a lidová tvořivost mu postupně připisují množství činů a zázraků. Některé se možná ani nestaly a jiné byly dílem zcela jiných osobností, ale dějiny a lidé se neptají. Za největší jeho počin se považuje vyhnání hadů z Irska. Pravdou je, že tam skutečně nežijí, ale bude se jednat spíše o alegorii a hady bude myšleno zcela něco jiného. Třeba původní náboženství a učení druidů (že by přeci jen ta oplata...). Když chtěl vesničanům vysvětlit princip Nejsvětější Trojice, tak k tomuto účelu využil zelený trojlístek z louky. Dodnes je hlavním symbolem Irska a známe ho jako Shamrock (v irštině to značí jetelíček). Asi nikoho nepřekvapí, že jetel byl přitom posvátnou rostlinou i v původním náboženství a jen “volně” přešel i do nově přicházejícího. Když Vám ho barman pečlivě nakreslí do husté pěny Guinnesse, tak je to skutečně božské…
Patrik je prostě oblíbený a zjevuje se po celém Irsku. Traduje se, že když se projde s mečem, tak přijde válka, když chodí se džbánem pomine období sucha či hladomoru. Je svědectví rybářského chlapce, který viděl Patrika se sítí přes rameno a ten den prý chytil své první úlovky. O tomto víkendu a hlavně v neděli bude k vidění se sklenicí irského piva či whiskey.
A proč právě 17.března? Tento den prý zemřel. To „prý“ je u tohoto světce snad v každé větě, protože jistě se neví vůbec nic. Dokonce ani to, kde je pohřbený. Dodnes se o to vedou spory, protože jeho hrob by chtěl mít ve svém kostele každý dobrý Ir.
Za pozornost stojí také propojení svátku na české prostředí. U nás má totiž ten den jmeniny Vlastimil (Patrik 19. 2.) a proto je tu vtipné vysvětlení. Patrik v české podobě je z latinského Patria, neboli Vlast. A jsme doma.
Tak „Sláinte“ Irsko a svatý Patriku!