Předvánoční Dublin

Dublin je ideálním městem na víkendový výlet, ale pobyt si můžete klidně prodloužit i na několik dní. Toto město má totiž co nabídnout a je jedno, zda je léto či před vánoci, svítí slunce a nebo jako obvykle prší. Tady si svůj pobyt užijete v jakémkoliv období, ve dne i v noci. Snad s výjimkou březnových oslav Svatého Patrika, kdy bych se Irsku obloukem vyhnul.

Já jsem pro svou poslední návštěvu zvolil předvánoční období, protože v tomto čase jsem Dublin ještě nezažil. Vše bylo neuvěřitelně bohatě vyzdobeno a největším překvapením pro mě byly nádherně dekorované bary a puby. I přes davy lidí vše působilo poklidně a poeticky. Vzhledem k tomu, že celý víkend pršelo, tak nejpoetičtější bylo město v noci, kdy se v kapkách a na mokrých ulicích odrážely plejády světel a světýlek.

V pátek po ubytování v širším centru zbyl ještě čas na návštěvu Trinity College s nádhernou knihovnou. Největší chloubou je Book of Kells, což je bohatě iluminovaný rukopis. Pak už následovaly hospody, puby a bary. V centru nejprofláknutější ulice Templle bar, s podnikem stejného jména, je plná lidí, ale příjemně tepe a byla by škoda ji minout. Všude živá hudba, kterou hrají skutečně dobří muzikanti a směs bavících se, tančících a zpívajících lidí z celého světa. Zajímavostí je, že v tomto mumraji je i velké množství místních, kteří sem rádi chodí a dávají celému místu autenticitu. Na druhém břehu řeky večer uzavřela místní hospůdka The Celt, kde místňáci nás turisty přečíslují mnohonásobně. Atmosféra také skvělá, guinness o tři eura levnější, ale být pouze zde a vynechat puby v centru by byl třetinový zážitek.

Sobota od rána buší do ulic kapkami deště, a tak po vydatné irské snídani nasazuji nepromokavou bundu do hor, nechávám doma stativ a vyrážím za stravou tentokrát duchovní a kulturní. Dublinský hrad je rozsáhlá stavba, kde v rámci prohlídky navštívíte reprezentační sály a podzemí pod prašnou věží. To je nejstarší část Dublinu, kde jsou k vidění i zbytky starých vikingských valů a středověkého opevnění. Krásné podzemní katakomby má i Christ Church Cathedral. Jsou pod velkou částí této rozsáhlé katedrály a patří k jedněm z největších v Irsku i Británii. Vznik katedrály sahá až do 11. století a hlavní loď je velice členitá. Zážitek umocnil chrámový sbor, který nacvičoval vánoční vystoupení. Desítky hlasů se prostorem překrásně nesly. Nedaleko je další katedrála, která je zasvěcená svatému Patrikovi. I ta je obrovská a potěší třeba také informacemi v češtině. Dalším významným kostelem v řadě, kam směřovaly mé kroky, je St. James Church. Přestože byl uzavřen v šedesátých letech minulého století, tak spirituální život se z něj nevytratil. Dnes je v něm vybudovaná malá, ale krásná palírna whiskey - Pearse Lyons Distillery. Palírna, která má celý provoz skutečně v kostelní lodi, má dva kotle a její whisky mají dvojitou destilaci. Na tour můžete ochutnat tři či čtyři vzorky whiskey Pearse a vlastní gin. Aby toho nebylo moc, tak v nedalekém Jamesonu jsem se zastavil pouze na nejlepší irské kafe v Irsku. Finále jsem si naordinoval v pivovaru Guinness. Než klasický pivovar je to spíš velké multimediální muzeum, kde nejzajímavější částí je vyhlídková věž s barem. Tady dostanete skvělou pintu Guinnese v ceně vstupného a můžete se kochat pohledem na město z výšky. Pokud jste milovníci whiskey, tak za zmínku určitě stojí nedaleká palírna Teeling.

Sobotní večer chce základ a ten skvěle poskytla restaurace O’Neills Pub & Kitchen v samém centru naproti soše slavné Molly Malone. Dívka, která prodávala plody moře a chudá umřela na horečku, je hrdinkou stejnojmenné irské balady. Ta je neoficiální a lidovou hymnou Dublinu a určitě ji uslyšíte hned v prvním pubu. Stejně jako já v druhém patře restaurace, když jsem dojídal tradiční Shepherd pie (jehněčí mleté zapečené pod bramborovou kaší).

Sobotní bary byly ještě nabitější než v pátek a ještě přibylo lidí ve svetrech se soby, Santa Clausy či blikající jedličkou. Červené čepice na hlavách a zpěv koled v pauzách, kdy nehrála kapela, byl pitoreskní obraz, ale vlastně velmi autentický a mile opravdový.

Nedělní ráno bylo s počasím smířlivější, a tak jsem to vzal po Grafton Street do krásného parku svatého Štěpána. Cestou zpět k řece Liffey mi zbyl čas na Irish Whiskey Museum. Není to špatné, ale pokud navštívíte dublinské palírny a ochutnáte nějakou tu whisky v baru, tak je to vlastně zbytečná zastávka. Pokud byste nestihli výše zmíněné, tak velmi doporučuji jako nezbytný dílek do mozaiky z Dublinu.

Víkend pomalu skončil a je mi jasné, že víc se toho stihnout nedá. I tak to byl vyvážený a pestrý program. Příště vyrazím třeba do hor, které začínají hned za městem, nebo si zajedu vlakem do Tullamoru. Možností je nespočet a už nyní vím, že je využiju, protože se do Dublinu určitě znovu vrátím.

Celá galerie z předvánočního Dublinu ke shlédnutí zde: https://www.zonerama.com/jakubmoraveccz/Album/4942597