Národní park Podyjí
Na prodloužený víkend jsme vyjeli do přírody Podyjí. Krásná zachovalá meandrující řeka mezi Vranovem a Znojmem nabízí nádherné scenérie a tvoří přírodně cenná údolí. Tento český nejmladší a nejmenší národní park má i svou rakouskou podobu - Národní park Thayatal. Právě za hranicemi jsme začali své putování.
Za výchozí bod jsme si zvolili Hardegg. Malé městečko se stejnojmenném hradem přímo na hranicích. Nad městem je informační centrum s vybaveným stellplatzem, restaurací a výchozí pozicí na několik výletních okruhů - 48°50'43.342"N, 15°51'34.972"E. Cena za noc je 7 EUR a připočítat musíme ještě pobytovou taxu za každou dospělou osobu 1,10 EUR. Elektřina: 1 euro/6 hodin, voda: 1 euro/100 l. Karavanové stání je v provozu celoročně.
Kolem městečka s hradem vede po zelené značce okružní cesta plná výhledů, které v našem případě mnohdy ukrývala mlha. I tak bylo ovšem místo neuvěřitelně kouzelné a malebné. Přes hraniční most jsme vyrazili do Čížova, kde je památník železné opony. Zachovalé díly této "sítě zla" a strážní věž působí i dnes mrazivě a nepřívětivě. O to lidštěji vyzní nedaleká Hospoda "U Švestků" se skvělou kuchyní a jak jsme zjistili i malým kempem. Ten jsme tentokrát nevyužili, ale kuchyni jsme si ujít nenechali. Cestou do Čížova je na modré turistické značce Hardeggská vyhlídka, kterou určitě nemůžete minout. Na cestu zpět k Dyji doporučuji zvolit cestu po zelené. Ta klesá roklí a pak vede pod skalami podél řeky. Pokud nemáte chození dost, tak si ještě zaskočte po modré k příbytku poustevníka, ale to již atakujete skoro dvacet kilometrů.
Přesunuli jsme se do Šatova do kempu SK Tatran. Nedaleké Havraníky jsou ideálním výchozím bodem na další cestu Podyjím. Hned první věc, která nás zaujala je předválečný bunkr řopík, na němž je postavena kaple. Dokonalá fúze minulosti a současnosti. Vyrážíme směrem na vyhlídku Devět mlýnů a následně sklesáme k řece pod vinice Šobes. Ty jsou jedny z nejstarších v Evropě. Vysazovali je zde již římští legionáři a zdejší víno ve středověku pili na nejednom vladařském dvoře. Po pravém břehu Dyje po žluté turistické značce jdeme údolím, které bývalo plné mlýnů. Jedním z nich byl i mlýn Papírna, jehož zbytky jsou krásně upravené a slouží k odpočinku i jako místo s informačními tabulemi. Prvotní klesání k Šobesu si musíme vynahradit dlouhým stoupáním zpět na vrcholy skal. Odměněni však budeme jedním z nejkrásnějších výhledů v Podyjí vůbec. Sealsfieldův kámen. Vyhlídka byla pojmenována po místním rodáku, spisovateli Charlesi Sealsfieldovi, který místo rád navštěvoval a je z ní překrásný pohled do hluboce zaříznutého údolí řeky. Popický okruh nás přes Trouznické údolí dovede vinicemi do Popic a přes vřesoviště a stepi zpět do Havraníků.
V Šatově se pak odměníme vínem v Šatovský Sklepní Labyrint. Kromě vína je samozřejmě hlavním bodem zájmu onen labyrint, který dnes měří 800 metrů a propojuje původní historické sklepy. Prohlídka plná příběhů zabere cca hoďku. Za vesnicí jsou pěchotní sruby i ukázka hraničního opevnění. To vše propojeno krátkou naučnou stezkou.
Zajímavost závěrem: Železná opona u nás začala vznikat hned po roce 1948, ale své neprostupnosti dosáhla v letech 1952 až 1953. Hraniční pásmo a samotná železná opona se v následujících letech posouvala více do vnitrozemí. Hraniční pásmo mělo nakonec šířku 4 až 10 km a tato část republiky se tak stala pro normálního člověka nepřístupnou (šlo o 1,5 % rozlohy státu). Většina vesnic v hraničním pásmu byla postupně vysídlena, jejich zbytky byly v letech 1953 až 1959 postupně zničeny, aby stojící opuštěná stavení nemohla uprchlíkům přes hranici poskytovat úkryt.
Krásné podzimní výjezdy, přátelé!
#cestybydlikem #jakubmoraveccz #fujifilmcz #fujifotocz
