Wild camping

S obytkou se potuluji světem již skoro patnáct let a kam nedojede moje, tam si rád půjčím

místní. Je to nejkrásnější způsob cestování nejen po Čechách a Evropě, ale i severní Amerika či Afrika je doslova mekkou. Na většině míst volím “wild camping” a taková místa z principu s nikým nesdílím. Za ty roky mohu posoudit přicházející změnu. Opuštěná místa na severu Skotska, kde člověk nepotkal ani ovci, se zvolna zaplňují bílýmimi fleky parkujících aut. Situace v Alpách je na některých místech již neúnosná a právě proto přišlo Tyrolsko se striktním dodržováním zákona, který vlastně zakazuje divokého kempování v celé oblasti, a to nejen v obytných autech a dodávkách, ale všeobecně v autech. Místní samospráva si stěžuje na zátěž přírody, špatné chování a nárůst nepořádku po kempujících, mnohdy včetně vylévání špinavé vody či chemických toalet. Podobné zákony platí a nebo se na začínají vymáhat i v dalších zemích, kde se dlouhodobě kempování tolerovalo.

U všeho co se stává hlavním proudem po čase mizí srdce a rozum těch co prošlapávali cestu a bortí se nepsaná i psaná pravidla. Řada lidí, včetně mě či Asociace kempingu a karavaningu ČR na to upozorňuje. Snaží se o osvětu a vysvětlování.

Na “wild campingu” je nejkrásnější právě to čtení krajiny a místa, když hledáte, kde přespíte. Ta jedinečnost okamžiku a sounáležitost s okolím. Když to vše zapadne jste nenápadní, nerozpoznatelní a nic po vás nezůstane. Problém je, že řada lidí chce na divoko kempovat stylem kemp (s množstvím vyloženého vybavení) a třeba i několik dní.  Celá naše lidská společnost žije mnohdy v domnění, že vše je tu pro nás a my na to vše máme automaticky právo. Chybí čím dál častěji pokora a ochota si něco upřít či se v zájmu něčeho lehce omezit.

V rámci zachování možnosti kempovat na divoko mi přijde velmi důležité zapojit do procesu zdravý rozum a odpovědnost každého z nás. Také si myslím, že není nezbytné každý palouk hned nasdílet na nějakou skupinu či do aplikace.  Davově šířit se mají oficiální stání, vyhrazená parkoviště, stellplatzy, kempy a podobně sdílené platformy (které jsou občas také na hraně), ale ne louka u potoka. Ta místa jsou pak enormně zatěžována a časem pak dochází úřadům či správcům parků trpělivost.

Přeji nám všem co jezdíme a kempujeme s auty, aby hlavní slovo mělo vždy srdce a rozum. Třeba se potkáme na cestách a těším se na to.

Asociace kempování a karavaningu připravilo desatero, které působí jako samozřejmost, ale pro mnohé není: akkcr.cz/eticky-kodex-kempare-2/

Zde něco informací k dopadům při kempování: https://www.samosebou.cz/