Za svatým Patrikem, překrásnou krajinou a irskou whiskey na zelený ostrov

Největším oříškem při plánování cesty bylo rozhodnout, zda pojedeme trajektem z Bretaně anebo budeme cestovat přes Británii. Každá z cest má svá pro a proti, a protože na pomyslné misce vah žádná nebyla vyloženě lepší, tak jsme zvolili na každou cestu jednu z možností. Tam jsme se vydali přes Normandii a Bretaň. Protože jsme nechtěli být uhnaní, zvolili jsme si na cestu k trajektu tři dny a spojili přesun i s návštěvou krásného města  Honfleur či se světoznámým Mont-Saint-Michel. Honfleur je krásné středověké městečko na pobřeží v  okrajové části Normandie. Díky tomu nepodlehlo invaznímu Dni D, jako většina jiných a je krásně zachovalé. U hlavní třídy jsou rozsáhlá stání pro obytná auta s možností servisu a parkovacím automatem, kde si koupíte pobyt na libovolnou dobu. My jsme od odpoledne do dopoledne platili cca 10 euro. Podél pobřeží i přes vnitrozemské poetické vesničky jsme se se soumrakem přiblížili neopakovatelnému panoramatu Mont-Saint-Michel. Oblast je to turistická a naše oblíbené spaní “na divoko” je tu zbytečně složité a tak jsme vzali za vděk parkoviště určené k nocování obytek přímo v areálu centrálních parkovišť. Noc tu byla nečekaně milá a klidná. S ránem jsme vyrazili na ostrov s městem a překrásným klášterním kostelem. Časnou hodinu jsme zvolili nejen kvůli odpolednímu odjezdu trajektu, ale především s ohledem na menší množství turistů. A vyplatilo.

Do Irska

Trajekt se lehce houpal na vlnách na trase mezi Roscoffem a irským Rosslarem. Seděli jsme v baru u map a Guinnesse a ladili formu i plán na příštích 14 dní. Po ranním přistání na pevnině a krátkém zvykání si na druhou stranu silnice jsme vyrazili na jižní pobřeží. U vesničky Ardmore, nedaleko krásné pláže, je “farmářský” kemp. Louka, kde je možno udělat servis a kempovat. Jednou za den přijede farmář a vybere drobný poplatek, pokud se s ním minete, tak můžete eura vhodit do krabičky na plotě. Místo je klidné a krásným startem na nenáročný odpolední trek po pobřeží a kolem ruin starých klášterů. U jedné z nich je jedna z nejvyšších a nejzachovalejších štíhlých věží, které jsou tu typické a sloužily jako ochrana mnichů, při nájezdech Vikingů. Vesnička je malá, a pokud narazíte na zahradní slavnost, máte možnost u krásné muziky vidět všechny obyvatele. My jsme toto štěstí měli a bylo to neopakovatelné.

Ranní směr Cork s nedaleko ležící palírnou Midleton byl jen milou zastávkou na cestě do národního parku Glengarif. Ten je malou dendrologickou zahradou plnou rozkvetlých rododendronů, starých stromů a vysokých hor.  Silnice byla čím dál tím menší a najednou se začala zvedat a kroutit. Sklon jedné serpentýny, která měla 360 stupňů, byl konečnou našeho 7,3 metrů dlouhého obytňáku. Zadní “převis” se dotkl silnice a bylo jasné, že tudy cesta nevede. Naštěstí před tímto stoupáním bylo parkoviště, kam jsme se s oběma auty vešli. Chození po této části Irska je balzámem. Žádní lidé, vlnící se tráva, šumějící potůčky, ovce, jezírka a modré nebe. Místo, které je sice špatně dostupné ale neopakovatelně krásné by byla škoda minout.

Národní park Kilarney a Mohérské útesy

Krásné výhledy střídají ještě krásnější a kolem hospůdek a obchůdků se silnice kroutí k jednomu z nejkrásnějších míst ostrova. Národní park Kilarney je oblíbeným místem výletů a rekreace i pro samotné Iry. Dominantní tu je krásná hora Torc a pod ní soustava jezer, kde kolem Muckross lake vede krásná okružní vycházka. Nemohou chybět ani vodopády, staré opatství či hrad. Oblast je také rájem pro karavaning a je tu hned několik kempů. U hradu, na zadním parkovišti, se také obvykle parkuje zcela na divoko a nikdy tu nebudete sami. Nás tam stálo celkem 11. Hrad stojí určitě za prohlídku, a pokud máte chuť a čas je možné vyrazit i na lodičky.  Kilarney je cenný přírodně i historicky a aktivit je zde na několik dní, záleží jen na preferencích. My jsme zde na našem tripu pobyly dva dny, a bylo to akorát. Přes Limerick, kde kromě staré části s pěkným hradem není nic zajímavé, vedla naše cesta k druhému taháku Irska. K Mohérským ostrovům. Pokud pojedete na hlavní parkoviště se vstupem na centrální část, tak budete nejen znechuceni množstvím autobusů a aut, ale i lehčí o několik desítek euro. Byl jsem varován od irského kamaráda a tak jsem odbočil asi o kilometr dřív směrem k pobřeží, kde jsou farmy a za pětinovou částku tam můžete zaparkovat u místního farmáře (52.943690, -9.454335). Když se slušně domluvíte, tak vás tam nechá i přespat anebo se dá parkovat také u nedalekého fotbalového hřiště. V těchto místech začíná i cesta plná výhledů po vršcích útesů a po několika kilometrech dojdete až do centra k parkovišti. Zajímavé je, že tudy se dá zcela legálně jít zdarma, zatímco od centrálního parkoviště musíte přes turniket a platit vstupné (na centrálním parkovišti se nesmí parkovat přes noc).

Galway a Connemara

Na západním pobřeží naleznete krásné městečko Galway. V poslední době ho proslavil především zpěvák Ed Sheeran svým hitem Galway Girl. I bez něj však město bylo známé a vyhledávané. Především svými uličkami v centru a řadou vyhlášených pubů a barů. Za zmínku stojí i zdejší katedrála, která vznikla v půlce dvacátého století z místní věznice. Parkování je možné na parkovištích nedaleko centra, kde je pár míst jako oficiální stellplatz (53.269330, -9.050703). Galway je ideálním místem poznat noční život, ochutnat místní speciality a poslechnout si živou irskou muziku. Výběr kam jít je zde vskutku velký.  Mezi nejvyhlášenější patří O’Connells bar či The Skeff bar. Aby člověk neměl dojem, že o něco přišel, tak jsme z doporučených podniků navštívili oba a atmosféra byla báječná. Místní specialita “Shepherd’s pie” (mleté jehněčí zapečené v bramborové kaši) s pivem Kilkenny byly jen třešničkou na pomyslném dortu pobytu v Galway. Ráno začalo pršet a tak nebyl spěch a v půlce výjezdu nastalo malé uklízení a kontrolování zásob, zda není třeba něco dokoupit.

Pomalu se přiblížil nejzazší bod naší cesty a tím je famózní oblast národního parku Connemara. Opět trochu opomíjená oblast plná krásných treků, jezer, rašelinišť a nádherného pobřeží.  Nás oslovil krásný kopec s keltskou historií Diamond Hill, ke je na výběr několik různě dlouhých a náročných tras. Na parkovišti pod ním je i dobře vybavené informační centrum a na parkovišti se dá pohodlně přespat. Stranou pozornosti by nemělo zůstat ani opatství Kylemore Abbey & Victorian Walled Garden. Rozsáhlé zahrady, kde je možné se vyšplhat i na vyhlídky ve skalách je krásný a rozmanitý program na minimálně půl dne, ale možnosti jak strávit svůj čas zde nacházíte doslova za každou zatáčkou. Protože jsme potřebovali po pár dnech udělat servis, tak jsme hledali nějaký malý a příjemný kemp. Na doporučení místních jsme se dostali na krásné písečné pobřeží s krásným a dobře vybaveným kempem - Renvyle Beach Caravan & Camping Park. Neuvěřitelně krásné místo, kde jedinou stinnou stránkou byl tlak vody, takže nádrž na 110 litrů jsme napouštěli 45 minut, ale když kempujete, tak nikam nespěcháte.

Středozemí

Centrální Irsko je placka, kde pouze tu a tam vykoukne nějaký hrad či vesnice. Jinak pole, louky a krávy. Protéká jim napříč umělý 132 kilometrů dlouhý Grand canal a přímo na něm v samém srdci Irska je vesnička Tullamor. U nás i ve světě známá především díky produkci stejnojmenné whiskey. Stará palírna stála v blízkosti kanálu a dnes na jejím místě nalezneme návštěvnické centrum. Nová palírna je za městem, ale návštěvnické centrum se svou prohlídkou a degustací nám pro tentokrát stačí. Hned za budovou je parkoviště, kde bylo možné i nocovat, což je v kombinaci s ochutnávkou skvělá varianta. Nedaleko je jeden z nejfotografovanějších hradů Irska, který je vlastně katedrálou a hradem nikdy nebyl. Je jím Rock of Cashel. Nádherná stavba na kamenném suku nad stejnojmenným městečkem. Na dohled přes pastviny je zřícenina ještě jednoho kostela a právě od něj je nejlepší pohled na katedrálu na skále. I městečko je pěkné, a pokud zbývá čas, tak jen dvacet minut jízdy odtud, jsou z písní známé Tipperary. Další z typických irských městeček středozemí. Směrem k východnímu pobřeží, kde je cílem Dublin je v jeho absolutní blízkosti Wicklow Mountains National Park. Velmi pěkné místo s krátkými treky, vodopádky a klidným parkovištěm na přespání.

Dublin

Dublin je město, které samo o sobě by dokázalo zabrat několik dní. Parkování s obytňáky v centru není snadné, ale přes den se dá třeba na parkovišti pivovaru Guinness, který je určitě jedním z lákadel k navštívení. Na noc je to o intuici, protože periférie nejsou zcela bezpečné, ale kempů v Dublinu moc není. Jedno z ověřených skautských center s kempem je cca hodinu MHD od centra (www.larchhill.org).

Od rána prší a tak nasazujeme nepromokavou bundu do hor a vyrážíme do víru ulic. První cílem je Dublinský hrad, což je rozsáhlá stavba a v rámci prohlídky navštívíte reprezentační sály a podzemí pod prašnou věží. To je nejstarší část Dublinu, kde jsou k vidění i zbytky starých vikingských valů a středověkého opevnění.  Krásné podzemní katakomby má i Christ Church Cathedral. Patří k jedněm z největších v Irsku i Británii a jsou pod velkou částí této rozsáhlé katedrály. Její počátky sahají až do 11 století a hlavní loď je velice členitá. Jen pár kroků je další katedrála. Zasvěcená svatému Patrikovi. I ta je obrovská a potěší mimo jiné informacemi v češtině. Dalším významným kostelem v řadě, kam směřovaly naše kroky, je St. James Church. Přestože byl uzavřen v šedesátých letech minulého století, tak spirituální život se z něj nevytratil. Dnes je v něm vybudovaná malá, ale krásná palírna whiskey - Pearse Lyons Distillery. Palírna, která má celý provoz skutečně v kostelní lodi má dva kotle a její whisky mají dvojitou destilaci.  Aby toho nebylo moc, tak v nedalekém Jamesonu jsem se zastavil pouze na nejlepší irské kafe v Irsku a na finále si naordinovali již zmíněný v pivovaru Guinness. Než klasický pivovar je to spíš velké multimediální muzeum, kde nejzajímavější části je vyhlídková věž s barem. Tady dostanete skvělou pintu Guinnese v ceně vstupného a můžete se kochat pohledem na město z výšky.

Za návštěvu stojí také Trinity College s nádhernou knihovnou. Největší chloubou je Book of Kells, což je bohatě iluminovaný rukopis. Nejprofláknutější ulici Temple bar, s podnikem stejného jména, jsme zvažovali minout, ale byla by to chyba a škoda! Oblast je plná lidí, ale příjemně tepe a všude je živá hudba, kterou hrají skutečně dobří muzikanti. Zajímavostí je, že v tomto mumraji je i velké množství místních, kteří sem rádi chodí a dávají celému místu autenticitu.

Domů

Cestou na trajekt do Rosslaru jsme si ještě zajeli na velmi unikátní pískové duny do místa zvaného The Raven. Pro místňáky nejkrásnější pláže v okolí a všude spousta lidí. Výletní okruh na cca 3 hodiny však stojí za to. My jsme měli čas, protože náš trajekt jel až brzy ráno. Tentokrát ne do Francie, ale do Británie. Tu jsme projeli během sedmi hodin do Doveru a ještě ten stejný den přejeli druhým trajektem do Calais. Protože na terminálu se nám ještě nechtělo spát a za ním to není zcela bezpečné, tak jsme pokračovali až k Bruggám, tady opustili dálnici na okraji města a u školy přespali. Prohlídka města byla jen zběžná a pak už zbývalo jen dorazit domů. Byla to neuvěřitelně krásná a pestrá cesta a dalších nezapomenutelných 20 dní v obytňáku!

Závěrem

Irsko je dražší než ČR, ale pozná se to především v restauracích a barech. Běžné nákupy jsou v podobném rozmezí. Nafta v roce 2018 stála mezi 32 - 35 Kč za litr. Trajekt z Bretaně do Irska s Irish Ferries a povinnou kajutou a plavbou přes noc u našeho auta (7,3 metru x 3,1 metru) byl za 200 euro. Trajekty zpět vyšly o více než polovinu levněji, ale je tam navíc přejezd 321 mil Británií, což není tolik komfortní a v konečném důsledku to vyjde stejně.

Irové jsou vstřícní a hodni a není problém se s nimi na mnoha věcech domluvit. Parkování na divoko při dodržování základních pravidel a slušnosti je v pohodě.

Článek vznik pro časopis: Camping, Cars & Caravans